Kosí bratři

Dnes ráno byl rozlučkový letecký den. Kosátka vylétla z hnízda. Ráno jeden napůl poletoval, napůl poskakoval mezi truhlíky a druhý vystrkoval hlavu z hnízda a moc se mu ven nechtělo. Ale když jsme se odpoledne vrátili domů, bylo už hnízdo prázdné. Tak hodně štěstí, kosíci!

21.6.2010

Kosátka už vyrostla. Jen co mamka odejde pro jídlo, poskakují v hnízdě a čechrají peří. Jakmile nás uvidí, hned se nacpou do hnízda a dělají jako že oni nic. Že jen tak způsobně leží. Jako malé nezvedené děti.

18.6.2010

17.6.2010

 

Kosátka začínají vypadat jako kosi a už pozorují svět.

16.6.2010

Naši kosí bratři (nebo sestry) rostou jako z vody. Stal se ze mně ornitolog amatér... :-) Každé odpoledne načuhuju do hnízda, jestli jsou na svém místě. Většinou jen chrní, občas otevřou jedno oko, kterým po mě hodí a zase chrní dál.

Takoví malí kosí dinosauři

Ne nadarmo se říká „ptáčátko holátko“. Čerstvě vylíhlé ptáče je taková malá obludka s velkou hlavou a úplně holým tělem. Zvědavě jsme načuhovali do hnízda a dívali se, jak spí. Minulé pondělí se vylíhli dva a v úterý ještě jeden. Naše malá mrňata měla hned po narození křest ohněm, nebo spíš vodou. V úterý večer přišla hrozná bouřka, kdy z nebe crčely špagáty vody a nakonec se přidaly i kroupy velké jako palec. Během minuty bylo hnízdo plné ledu a vyděšená kosice chránila své děti vlastním tělem. Sousedi se asi divili, proč stojíme v dešti na balkóně s roztaženým deštníkem. 

Baseťouch se mezitím snažil strachy nacpat do postele. Hromy, blesky se mu moc nelíbí. Bojim, bojim…

Bohužel řádění živlů zřejmě přežili jen dvě ze tří kosátek. Další den byly v hnízdě už jen dva otevřené zobáčky. Naštěstí se mají čile k světu. Částečně už obrostli, takže vypadají jako malá dráčata nebo napůl opeřený dinosaurus.

Zase nám trošku povyrostli

Matka kosice bedlivě hlídá

Kosí rodinka

Jednou odpoledne jsem při zalévání truhlíků zjistila, že máme na balkóně o několik obyvatel víc, než jindy v tuto dobu. Obvyklou zvířenu tvoří včelky, čmeláci, pavouci, slunéčka sedmitečná, bestie mšice, co se nám snaží sežrat všechny rostlinky a podobná havěť. Prostě taková malá mikro zoo. Tentokrát to ale bylo jiné. Truhlík s bylinkami byl zabydlen zvláštní rodinkou. Během dvou dnů, co jsme nebyli doma, si v mezeře mezi šalvějí a meduňkou udělali hnízdo kosíci. Postavili si bytelné hnízdo, které zapasovali do mezery mezi bylinkami a ve kterém se modralo jedno malinkaté vajíčko.

Paní kosová do něj v průběhu týdne snesla další tři modrounká malinká vajíčka, hezky se na nich usadila a chráněna před sluncem i deštěm baldachýnem ze šalvěje a meduňky, snažila se vysedět malá kosátka.

Městští kosi jsou asi dost ochočení, protože jim nevadí, když se po balkóně prochází basetík, když zaléváme kytky, věšíme prádlo, ani hluk z ulice. Dneska jsme se dočkali. Když kosice odletěla na chvíli z hnízda, zvědavě jsem nakoukla dovnitř a uviděla je. Dva malilinkaté tvorečky s otevřeným zobákem. Kosíci se měli čile k světu a mamka letěla sehnat něco k jídlu.

Dneska se nám narodila první dvě kosí miminka.

Sušenky nejen pro basetíka

Basetík měl třetí narozeniny. Basetík je „maturo“, jak říkají Italové, čili dospělý nebo taky „ideově vyspělý“, jak jsem se dočetla v jednom slovníku… Ideu, tu on určitě má. Ideu, že ti dva parchanti, co si říkají páníčci, ho jenom trápí hlady! Maturitu skládat nemusel, naštěstí. V jeho případě by známky byly asi podivné. Z pažravosti samé jedničky a z poslouchání samé pětky.

Přemýšlela jsem, jaký dárek té naší ušatce dát. Miluje všechno, co je z mouky. A tak jsem chtěla zajít koupit psí dortík. Jenže, narazila jsem na stránkách mé oblíbené foodblogerky Gurmánky na úžasný recept na „sušenky pro psa“ a hned to bylo jasné. Recept je to jednoduchý, voňavý a mlsný. Pekárnu jsem tentokrát k dispozici neměla a tak musely místo ocelových lopatiček nastoupit mé vlastní ručky. Ale zvládly to na jedničku. Sušenky se povedly. Krásně voněly po vývaru a měla jsem sto chutí zluxovat je místo basetíka. Tak jsem dělala alespoň ochutnávače. Basetík měl štěstí, že sušenek bylo opravdu hodně, a tak na něho i nějaké zbyly. 

Oslava byla opravdu vyčerpávající. Zmohla i oslavence.  I když se basetík sápal po šampaňském (je to starej opilec), páníček byl rychlejší. Tak si dal alespoň jahodu.

SUŠENKY PRO PSA PODLE GURMÁNKY

½ hrnku teplého kuřecího vývaru, 1 lžíce sušeného polotučného mléka (sušená smetana do kávy), 1 lžíce olivového oleje, necelé ½ lžičky soli, 1 rozšlehané vejce, 1 hrnek hladké mouky, ¾ hrnku celozrnné mouky, ½ lžičky sušeného droždí

Všechny suroviny dáme v uvedeném pořadí do domácí pekárny, nastavíme na program "těsto" a necháme pekárnu vykonat "těžkou" práci. Pokud pekárnu nemáme, musíme zapojit vlastní ruční zdroje. Když těsto nakyne (pekárna v určený čas houkne), nasypeme dlaň plnou mouky na pracovní desku a těsto ještě krátce propracujeme. Vyválíme tenkou placku (o něco víc než 1 centimetr) a vykrajujeme roztodivné tvary. Na plech vyložený papírem klademe vykrojené dobroty a troubu rozpálíme na 200 °C. Vložíme do trouby a pečeme 10 minut. Poté teplotu snížíme na 150 °C a ještě 10 minut dopečeme.

Tvary byly opravdu roztodivné. Ten ovál mělo být původně kolečko a podivná činka je snaha o kostičku. Ve finále to bylo ale jedno. Důležitá byla vůně a chuť.

Basetík byl se svým dárkem naprosto spokojen. Myslím, že by uvítal, kdyby byly narozeniny nejméně jednou týdně...:-)