Nakonec jsme došli k závěru, že žádný z navštívených hotelů pro psy není ta správná „převýchovná“ instituce pro rozmazleného baseťouše, že bude nutno hledat dál. A úplně náhodou jsem v jednom časopise narazila na webové stránky „Psí školky Happy Dog“. Podle fotek vypadala školka dobře a je i nedaleko od nás. Paní byla v telefonu milá, prý ať baseťouše přivezu i s očkovacím průkazem. A tak, jakmile se udělalo hezky, vyrazili jsme s baseťouchovou na výlet. Netvářila se zrovna moc nadšeně, protože MHD moc nemusí. Znechuceně přetrpěla jízdu autobusem a ani nechtěla na každé zastávce vystupovat, jako obvykle. Řekli jsme si, že napoprvé ji tam necháme tak 3 hodiny.
Psí školka Happy Dog se nachází na konečné autobusu č. 110 v Dolních Počernicích, kousek od zastávky. Rohový dům obehnaný zdí, za kterým by nikdo nečekal hordu zvědavých psů. Hlídací slečna nás vpustila dovnitř, na dvorek, kde se na baseťouchovou postupně vrhlo asi 12 psů. Pravda, byla z toho napoprvé trochu vyjevená, ale brzy si je srovnala, a když jsem odcházela, už ji panička moc nezajímala. Slečna se mnou vyřídila formality, zkontrolovala očkovací průkaz a řekla mi, ať si do sedmi přijdu ušatici vyzvednout.
Vlastně to mají bezvadně vymyšlené. Fungují opravdu jako školka pro děti. Ráno sem hafana odvedete a večer si ho vyzvednete. Může tu být hodinu, dvě, celý den nebo třeba celý týden. Žádné klece, kotce, nebo špinavé boudy. Hafani se prohánějí po dvoře, po zahradě, mají k dispozici dvě velké místnosti s pelíšky a pohovkou a dokonce celodenně i slečnu na hlídání. Dostanou najíst, napít a řádit můžou po libosti.
Školní dvůr, v pozadí vchod do zahrady
Když jsem se po třech hodinách pro baseťoucha vrátila, netvářil se, že by mu tam ubližovali. Podle špinavých tlapisek se nejspíš zabýval svou oblíbenou činností – hrabáním a podle slov „babysitter“ nebo spíš „dogsitter“ otravoval psí kamarády, aby se s ním přetahovali o klacek. A tak jsme si to pro „velký úspěch“ další týden zopakovali. Tentokrát jsme ji tam dali na celý den. Opravdu jsem litovala, že to naše ukecané zvíře neumí mluvit. Docela by mě zajímalo, co tam vyváděla. Byla totiž jako malé prasátko. Uši samá hlína, nohy ne bilé, ale hnědé. Hlídací slečna pravila, že máme „akčního baseta“. A to prý jsou baseti líní psi. Asi ano, pokud se nedostanou do smečky dalších psů. Moc se jí tam líbilo, protože nechtěla jít domů. Místo spořádaného čekání na autobus, mě neustále tahala zpátky a když to nepomohlo, začala alespoň kvílet. Doma sebou praštila do pelíšku a spala až do rána, v sobotu byla taky mrtvá, až v neděli trochu ožila.
Protože se basetici ve školce opravdu líbí, rozhodli jsme se ji tam dočasně dávat alespoň jednou týdně na celý den. A příště ji necháme ve školičce přes noc. Aby měla nějaké povyražení a aby si zvykla.
Basetík se rychle aklimatizoval
