Londýn - Hampton Court, zámek Jindřicha VIII.

Londýn je město, které má atmosféru. Proto se sem jednou začas vracíme, jen tak, chvíli se potulovat ulicemi, zajít si na odpolední čaj nebo do dobré restaurace na večeři. Naše letošní cesta však byla zcela spojená s jídlem, protože hlavním cílem byla návštěva festivalu Taste of London.

Počasí bylo typicky anglické – pršelo, mrholilo a občas i pořádně lilo. Místní obyvatelstvo, patřičně zvyklé na podivné způsoby zdejšího počasí, většinou deštníky ani nevytáhlo, to jen zhýčkaní turisté zděšeně lovili v batohu nebo hledali nejbližší dostupný úkryt. Každé ráno jsme nejdřív vystrčili hlavu z okna, abychom zjistili intenzitu padajících kapek. Nakonec jsme si ale na to jejich „drizzle“ tak zvykli, že jsme deštník ani nevytáhli.

Na L je kouzelná ještě jedna věc. Na těch pár dnů zdejšího pobytu vám umožní stát se Londýňanem. Jedním ze zdejších obyvatel. A tak když chcete, stáváte se součástí města, chvilkovým obyvatelem světové metropole a vlastníkem oyster card.

Taste of London je festival chutí a dobrého jídla, který se koná v Regent´s Parku, a na kterém má návštěvník možnost ochutnat originální díla z nejlepších londýnských restaurací a třeba si i popovídat s šéfkuchaři zvučných jmen, jako byl v mém případě slavný Gary Rhodes (více zde).

První zastávkou na naší jídelní pouti byl Borough Market, nejstarší trh s jídlem v L, kde si zájemce může koupit na co má zrovna chuť nebo jen tak očumovat. Tady jsem měla bezkonkurenčně nejlepší fish and chips z celého Londýna. Škoda, že nemáme něco podobného u nás v Česku. Hned bych věděla, kam se chodit kochat.

Když se do sytosti ukojily naše chutě, byl čas ukojit i ducha. A protože tradiční okruh památek mezi Trafagar Sqaure, Westminster Abbey a Buckingham Palace, jsme absolvovali už minule, a taky protože nás trochu vyděsily valící se davy, rozhodli jsme se pro památky ne zrovna obvyklé.

Jedno červnové sobotní ráno se tradičně střídalo jemné mžení s intenzivním deštěm, takže kochání se městem nebo nádhernými londýnskými parky, nepřicházelo do úvahy. A tak jsme hupsli na Victoria Station na červený patrový busík č. 11, který nás zavezl na nádraží Waterloo, odkud jede vláček do Hampton Courtu. A dobře jsme udělali. Jenom se vláček rozjel, spustil se takový liják, že i otrlí Angličané museli vytáhnout deštníky.

Plán zámku a zahrad

Hampton Court je předměstí Velkého Londýna a palác leží pár set metrů od nádraží na březích řeky Temže. Nejen pod dojmem seriálu Tudorovci jsem byla zvědavá na onen proslavený zámek Jindřicha VIII.

Hampton Court - palác Jindřicha VIII.

Impozantní je už vstup do zámku. Jenom místo překrásných kočárů víří prach nejmodernější auta a mezi nimi poskakují nadšení turisté z celého světa s foťáky a kamerami, a snaží se udělat tu nejúžasnější fotku. Původní zde stojící dvůr přebudoval kardinál Thomas Wolsey, ministr Jindřicha VIII., který chtěl vytvořit kardinálské renesanční sídlo po vzoru italských paláců. Avšak poté, co upadl v nemilost, mu Jindřich VIII. palác zkonfiskoval a nechal ho přebudovat podle svých představ.

Fountain Court

Clock Court

Dal postavit Velkou aulu, tenisový kurt a v roce 1540 velkolepý orloj ukazující hodiny, dny, fáze měsíce a stav moře při přílivu a odlivu.

Hodiny

Za vlády Marie II. a Viléma III. Oranžského byla část přestaveb vzniklých v době Jindřicha VIII. zbořena a část státních komnat se začala běžně používat.

Komnaty Viléma III. Oranžského

K další přestavbě došlo v letech 1689 až 1694. Jiří II.  a jeho manželka Karolína vybavili palác novým nábytkem, který navrhl  William Kent. Od roku 1760 přestal být Hampton Court využíván jako královský palác. Roku 1796 začala rekonstrukce Velké auly a po jejím dokončení, roku 1838, královna Viktorie zpřístupnila palác pro veřejnost.

Hampton Court - palác Viléma III. Oranžského a Marie II.

Přenosné WC

Prohlídka je individuální, dostanete plánek a můžete se toulat dle libosti. Co mě opravdu uchvátilo, byly rozsáhlé tudorovské kuchyně, ve kterých se vařilo až pro 1000 lidí. Jsou dokonalé, včetně napodobenin masa i ryb, je tu řeznictví, pekárna, rybárna. Ve spíži dokonce voněla čerstvá zelenina (zřejmě ji využívá i zdejší kastelán) a ve velkém krbu hlavní kuchyně plápolal oheň (asi aby se promoklí návštěvníci měli, kde zahřát).

Tudorovské kuchyně

Komnaty jsou rozděleny na historická období podle panovníků, kteří je obývali –  Jindřich VIII., Vilém III. a Marie II., a král Jiří. Součástí prohlídky je i překrásná Chapel Royal, dodnes využívaná královnou při slavnostních příležitostech. Mě osobně se nejvíc líbila Great Hall - Velká aula Jindřicha VIII.

Great Hall - Velká aula

Trůn Jindřicha VIII.

Pro pobavení i poučení nám zahráli herci v jedné z komnat etudu ze života Jindřicha VIII. a jeho páté ženy Kateřiny Howardové (královna si stěžovala, že král v noci chrápe a je tlustý).

Na hlavním nádvoří probíhala zkouška Londýnského symfonického orchestru, který prohlídku hudebně doprovodil světoznámými áriemi.

Gregoriánské komnaty

Zámek obklopují překrásné zahrady s proslaveným bludištěm ze živého plotu. Založen byl okolo roku 1689 až 1695 Jiřím Londonem a Henrym Wisem pro Viléma Oranžského. Labyrint se rozprostírá na ploše 1300 m² a je dlouhý 836 m. Zahrady, včetně bludiště,  jsou tak rozlehlé, že jsme z nich stačili projít jen nepatrný zlomek, i když  jsme na zámku strávili celé odpoledne. Ale alespoň máme motivaci pro příští návštěvu L.

Banqueting House

Zahrady

Hampton Court je překrásný palác, určitě zaslouženě je součástí světového dědictví UNESCO a máte-li jedno odpoledne čas a chuť toulat se komnatami a parkem, kde se procházel Jindřich VIII. nebo Alžběta I., tak si jeho prohlídku určitě nenechte ujít.

Vstupné do zámku je 15,95 £ (při zakoupení vstupenky přes internet 13,50 £ a v informacích Transport of London 14,50 £). Vstup do zahrad je volný, pouze část s bludištěm se platí samostatně.

Doprava je jednoduchá. My jsme jeli vlakem z nádraží Waterloo (nástupiště 2), cesta trvá 35 minut, platí zde oyster card (cena je cca 10£ tam a zpět).