Až na konec světa....Lisabon

Lisabon, hlavní město Portugalska, místo o kterém se v poslední době hodně mluví. Basetík tentokrát zůstal doma ve svém pelíšku hlídán neteří Lenkou a páníčci sedli do jednoho z posledních letů SkyEurope a odletěli za dobrodružstvím. Lisabon je krásné, tak trochu starosvětské město, kde jezdí žluté tramvajky jako ze začátku 20. století. Řítí se úzkými uličkami z kopce do kopce závratnou rychlostí, za vydatného pištění turistů, kteří skoro vypadávají ven, protože tramvajky nemají okna…

Tramvajka

Z výšky svého podstavce na všechno to hemžení shlíží markýz de Pombal, muž, který v 18. století město po ničivém zemětřesení znovu postavil. A protože to byl milovník geometrie, nechal novou čtvrť Baixa postavit se širokými pravoúhlými ulicemi, které dnes tvoří hlavní obchodní a správní centrum města.

Praça D. Pedro IV. (Rossio)

Santa Justa Elevátor

Lisabon je město s úžasnou atmosférou. Stará čtvrť Alfama, jako jedna z mála, přežila ničivé zemětřesení, a proto dodnes můžeme nejen obdivovat středověké uličky s arabským nádechem, ale hlavně neopakovatelný pohled na město pod sebou.

Alfama

Portugalské azulejos

Skvostem manuelské architektury je klášter Jeronýmů a Belémská věž. Odsud vyplul roku 1497 mořeplavec Vasco da Gama na své objevitelské plavby a tady má i svou hrobku.

Klášter Jeronýmů

Belémská věž

Památník objevitelů

Portugalci jsou velice milí, ale melancholičtí a zádumčiví lidé. Jejich kuchyně je však úžasná. Ryby, ryby a zase ryby. Portugalským národním jídlem je treska (bacalahau). Ta se do Portugalska dostala v 16. století a ještě dnes lidové rčení praví, že tresku je možno připravit na 365 způsobů.

Treska (bacalahau)

Další typickou portugalskou rybou jsou sardinky. Podávají se grilované (sardinhas assadas), jsou daleko větší než sardinky, které běžně známe a jako příloha se podávají vařené brambory a zeleninový salát (a to v takovém množství, že jsem měla co dělat, abych to snědla).

Sardinhas assadas

Nejen rybou živ je člověk a já jsem starý mlsoun... Vyhlášeným zákuskem je lisabonská specialita "pastel de nata" – dortík se smetanovo-vaječným krémem posypaný skořicí. Poprvé tuto lahůdku upekly dvě řádové sestry v konventu Mosteiro Jeronimo. Křehké pečivo z listového těsta nazvaly Pasteis de Belém a recepturu na přípravu žárlivě střežily.  Později se kněží rozhodli na dezertu vydělat a tak roku 1837 vybudovali speciální krámek. Obchůdek, který dostal  jméno Casa Pastéis de Belém, je dnes na seznamu kulturního dědictví UNESCO. Portugalsko je však proslulé i skvělým vínem „vinho verde“ (zelené víno), likérem z višní a brandy – ginjinhou, ale především vynikajícím portským…

Pastel de nata